Na přelomu roku zavítal PULS na Vysočinu za otcem Jiřím „Jurisem“ Jenišem do Osové Bitýšky. Toto místo se za jeho působení stalo velmi známým zejména mezi mládeží.

Jaká je tato farnost?

První zprávy o obci pocházejí z roku 1264. První historické záznamy o faře a kostele jsou ze 13. století. V této době patřila farnost komendě řádu německých rytířů v Opavě, který ji osazoval svými řádovými kněžími. Roku 1788 byla obec Březí s okolními vesnicemi vyňata z farnosti a byla tam náboženským fondem zřízena fara samostatná.

V letech 1956–1977 byl zde duchovním správcem R.D. Jaroslav Růžička, po něm v letech 1977–1990 nynější strahovský opat Michael Josef Pojezdný. Od září 2011 do července 2015 zde byl farářem Pavel Klouček. Od 1. srpna 2015 je administrátorem R. D. Ing. arch. Jiří Jeniš, který byl od stejného data jmenován navíc vedoucím Diecézního centra života mládeže v Osové Bítýšce.  K 1. srpnu 2017 byl zde  jmenován farářem. 

1. Můžete se nám krátce představit? Kde se vzala přezdívka "Juris"?

Pocházím z Újezdu u Brna a narodil jsem se jako prvorozený do jedné krásné a velké katolické rodiny. K nám pěti vlastním později rodiče přibrali další dva bráchy do pěstounské péče, takže jsme naplnili krásné biblické číslo sedmi dětí. Po střední škole stavební průmyslovky jsem byl rok na staváně a pak jsem vystudoval Fakultu Architektury. Teprve potom jsem šel do semináře a studoval teologii. Letos si připomínám 10 let od kněžského svěcení. A co se týká přezdívky, odmalička mě přátelé rodičů říkali "malý Jurisek", a když jsem pak mezi mládeží viděl kolik je těch Jirků, tak jsem se začal používat tuto přezdívkou z dětství.

2. Jak se to stalo, že jste se stal knězem? Jaký zásadní moment ovlivnil Vaše rozhodnutí?

Prostě to tak přišlo. Jistě že mě ovlivnila moje rodina a zejména strýc Antonín Vojtěch Jeniš, salesiánské prostředí, živá farnost, spousta skvělých kněží. Ale v době dopívání jsem měl o naplnění svého života jiné představy. Pak v mých čtyřiadvaceti letech se vše zamotalo, když jsem během víkendu přišel o všechno, pro co jsem tehdy žil. Nezvládl jsem státnice, holka co jsem miloval si vybrala jiného a havaroval jsem na kole. V nemocnici byl čas přemýšlet. Měl jsem pocit, jako když otevřete knihu svého života a ona je úplně prázdná. A začínáte ji znova psát, kým jste a čím můžete naplnit svůj život. Měl jsem tehdy pocit, že jsem před povoláním kněze jen utíkal a toto byl impuls to přehodnotit. Jel jsem o prázdninách na kole udělat pouť do jednoho kláštera ve Švýcarsku, abych to tam rozlišil. Pak jsem dokončil školu, dal jsem se k dispozici biskupovi a zbytek už víme.

3. Kdo je Vaším patronem?

Křestní je Jan Bosko a Marek, biřmovací Pier Giorgio Frassati.

4. V jakých farnostech jste již působil?

Po jáhenském svěcení jsem byl rok v Pohořelicích, pak první kaplanské město byl Hodonín, dalším rokem Telč a pak jsem byl poslán do Osové Bítýšky. Nejprve jsem tu dva roky kaplanoval a teď už mám sedmým rokem na starost DCŽM Mamre. A k tomu dvě hezké farnosti - Osová Bítýška a Březí.

5. Osovou Bitýšku a Mamre asi všichni znají, můžete nám ale sám představit farnost, ve které působíte? V čem je jedinečná?

Služba kněze je mimořádně pestrá a záběr v této farnosti obzvlášť. Kromě Mamre a vedení komunity mladých lidí v týmu tu mám ještě dvě krásné a živé farnosti, které se snažíme propojit. V Osové Bítýšce je pro mě velmi silné živé lidské společenství. Ve škole učím 70 dětí, další 20 na faře. V kostele se potkává mnoho mladých rodin. Cítím pevné zázemí spolupráce a pomoci od farníků. Vážím si osobních vztahů a spolupráce s obcí i se školou. Snažím se, aby byla fara přes den otevřená a mnoho lidí si sem našlo cestu, na kafe a pár slov. Podobně i já se nebojím jít ven mezi lidi. Ale věřím, že podobnou zkušenost má mnoho mých kněžských spolubratří.

6. Jaká událost Vás v minulém roce nejvíce oslovila/zasáhla?

Těch událostí bylo opravdu mnoho. V osobní rovině to byla oslava 10 let od kněžského svěcení, kdy se na faře setkala spousta skvělých a výjimečných lidí. Ale v rovině farnosti to byly velikonoce, kdy jsme velkopáteční obřady slavili za vesnicí u velkého kříže. A neděli vzkříšení na farní zahradě. Kdo nemohl přijít, tomu jsme nabídli on-line přenos. Věřím, že každý kdo tam s námi byl, jakkoli, taky byl tou atmosférou zasažen a povzbuzen.

7. Jste velmi vytížený, jakým způsobem relaxujete? Kde si nejvíce odpočinete?

Neumím nějak pravidelně odpočívat, ani si neumím striktně držet volný den. Takže když to cítím, že je potřeba, tak na chvíli vypadnu a třeba jedu navštívit nějaké své přátele. Jindy se zavřu na faře, dospím se a vytáhnu třeba svou kouzelnou bednu s FIMO. A zase jindy jedu třeba na dva, tři dny do Itálie, kde mám sestru a kde je mi tak nějak příjemně.

8. Co Vás dokáže rozesmát a co Vás činí šťastným?

Rozesmívají mě přátelé, vtipné situace, moje vlastní slabosti a různá omezení. Myslím, že mě šťastným a naplněným činí to, když se cítím být užitečný a využitý. Když cítím smysl toho co dělám.

9. Co Vás v životě rmoutí?

Moje osobní limity, co bych rád a nejde mi to. Pak mě rmoutí, když se lidé nemají mezi sebou rádi, když neumí diskutovat a spíš se napadají a vyčítají. Rmoutí mě, když se lidé mezi sebou rozcházejí a nemají chuť a sílu hledat k sobě cesty. Z toho pak pramení spousta problémů dnešní doby.

10. Máte nějaké přání nebo sen, který byste si chtěl splnit?

Nic mě nenapadá, co bych vnímal jako svůj sen. Asi tu vidím riziko, že když jej dosáhnu a nemám připravený další, tak ztrácím motivaci. Uvědomil jsem si v poslední době, že už nemám chuť po nových věcech, ale že bych rád rozvíjel to, co jsem se naučil a kým jsem. Že bych chtěl být dobrý v tom, co už dělám.

11. Jak PULSuje Vaše farnost?:-)

Pulsujeme, pomalu a jistě. Moji farníci podporují farnost mnoha různými způsoby, takže zapojení do fondu PULS je postupné. Každým rokem se někdo nový přidá a také se zvyšuje objem vybraných peněz. Rodina dárců je důležitá, ale je pro moji farnost jedním z více zdrojů financování.

12. Čekají Vaši farnost nějaké změny? Vylepšení?

Nemám velké budovatelské ambice, přesto mám radost, že jsme teď na konci roku udělali novou střechu v Březí, v kapli na Ronově bychom příští rok rádi restaurovali oltář a v Osové Bítýšce máme studii na novou kuchyni s jídelnou, protože stávající na Mamre je nedostatečné. Taky pracujeme na postupné opravě fary, ale musím se přiznat, že více než věci, jsou mi blízcí lidé. V současné době jsem tu bez kaplana, takže bych rád více zapojil své farníky do výuky náboženství, službě nemocným a celkově do aktivního života farnosti.

13. Co byste popřál všem čtenářům?

Osobní zájem o život církve. Je to totiž pěkné a záslužné, přispět finančně do fondu PULS nebo na farní aktivity, ale snadno se může stát, že dám peníze a zbavím se odpovědnosti. Prostě toto je můj dar a už mi dejte pokoj, já si svoje splnil. Jenže já bych chtěl vás čtenáře pozvat také k osobnímu zapojení do života církve, kdy se snažím najít si svoje místo, kde se cítím být užitečný a naplněný. Kdy k označení "farnost" přidávám to podstatné: "moje" farnost.

Děkuji za pozvání k rozhovoru.