Brněnští seminaristé se společně s biskupem Pavlem Konzbulem vydali na jižní Moravu a program byl nabitý k prasknutí. Byl to víkend, na který se nezapomíná! V pátek jsme začali křížovou cestou a mší v kostele v Praci. Následovala výborná večeře u Zelinků doma a večer plný zábavné konverzace.

V sobotu po snídani jsme skočili do bryčky a frčeli na Mohylu míru. Pietní akt k padlým v bitvě Tří císařů byl silný zážitek – děla hřměla, muškety práskaly a my si připomněli historii pěkně zblízka. Pak vojenský oběd v podobě kotlíkového guláše. A změna scény – papouščí zoo v Bošovicích přinesla dávku barev a exotiky. Ale den nekončil! V Telnici jsme dali kratičkou mši, po které jsme měli večeři v místní Orlovně a celý den jsme zakončili hrou kuželek.

V neděli v brněnské katedrále proběhlo přijetí kandidátů křtu mezi katechumeny – silný moment nejen pro ně, ale pro nás všechny.

Celý víkend uzavírá biskup Pavel těmito slovy: „Adrenalin, jízda, tradice, hra a radostná bohoslužba s pohledem k zítřkům církve, to mají naši bohoslovci v duši i v krvi.“

Autor: Matěj Rádsetoulal, bohoslovec 2. ročníku

Uvažoval jste někdy o kněžské službě –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ dříve, než Vám to bylo ze strany tajného biskupa nabídnuto? A vzpomenete si na to, co jste si v první chvíli o té nabídce myslel?

Toužil jsem se stát knězem už v posledních letech gymnázia. Maturoval jsem v r. 1951, v době tuhého komunismu. Byli jsme varováni před vstupem do komunisty schváleného semináře, tak jsem se dal jinou cestou. Nabídka tajného kněžství přišla znenadání, přijal jsem ji s radostí.

Litoval jste pak někdy tohoto svého rozhodnutí? Jak se na Vaše svěcení dívala Vaše rodina?

Měl jsem hodnou ženu, souhlasila bez rozmýšlení i když byla nemocná. Dětem ve věku základní školy jsem to sděloval postupně. Poslední –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Maruška –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ se mě zeptala: "To už nebudeš můj táta?" Bylo v tom tolik bolestného očekávání –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ ta vzpomínka mi zůstala živá dodnes, Uklidnila se, když jsem jí řekl, že jako kněz musím být lepším tátou než dosud. Svým dětem děkuji, že –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ i ve svém raném mládí –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ dokázaly zachovat tajemství. Riziko bylo velké. Neměly to lehké: zažily kvůli mě dost nepříjemností.

Zažil jste období komunismu, jak vnímáte proměnu kněžství směrem k současnosti?

Mnoho se za dobu mého života v církvi "zlidštilo". V mládí bych si nedokázal představit, že bych si mohl tykat s biskupem, že se budu moci modlit s odloučenými bratry, že budu moci při podávání Těla Páně žehnat dětem, že budeme sloužit mši sv. česky, atd. Díky Bohu, že už nejsme "velební páni", ale otcové. Komunisti mají na tom zlidštění svůj velký podíl –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ jsme si blízcí.

Co vám kněžská služba –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ kterou stále vykonáváte –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ v životě přináší (a je něco, co Vám naopak vzala)?

Smysl života, stejně jako manželství a celý život. Nechtěl bych to měnit.

Kdybyste měl možnost mluvit s našimi dnešními bohoslovci a novoknězi, co byste jim rád řekl, jak byste je povzbudil?

Bohoslovcům totéž co každému: důvěřovat v Boží vedení, i když je to někdy těžké. Pán Bůh dopustí, ale nikdy neopustí!

Jak si přejete oslavit své březnové narozeniny?

Aby to prošlo v tichosti.

Otec Bohdan byl tajně vysvěcen za komunistického režimu jako ženatý muž - svěcení proběhlo ve východním obřadu, kde mohou kněžské svěcení přijímat i ženatí muži. V mládí vystudoval stavební školu a dosáhl i pedagogického vzdělání, ale jako učitel působil po studiích jen krátce (vedení školy ho propustilo, protože se otevřeně hlásil ke katolické víře). Většinu života prožil v rodné Jihlavě a okolí, během komunistické totality působil mimo jiné jako statik. Tajně absolvoval studia teologie a v roce 1974 přijal kněžské svěcení. V 90. letech minulého století založil nynější Střední odbornou školu sociální U Matky Boží v Jihlavě. Ve volném čase se věnoval skautingu, který i dnes podporuje, napsal také několik knih pro děti i pro dospělé. Byl ženatý - má dcery a několik vnoučat.

V rámci projektu Příběhy našich sousedů natočili před časem audiorozhovor s o. Bohdanem také žáci ZŠ Kollárova v Jihlavě.